🩺 Doktoři

Pan profesor Král, penzionovaný učitel, chodil k doktorovi jen proto, aby mu mohl vyprávět historky ze školy. Doktor si za třicet let praxe zvykl nechat mu na to prvních pět minut každé kontroly – bral to jako součást terapie.

„Pane doktore, mám divné mravenčení v prstech.“ „Sedíte hodně u počítače?“ „Ne, hraju hodně na mobilu.“ „Tak sedíte u menšího počítače.“

Diagnóza „je to ze stresu“ je lékařský ekvivalent věty „to už nějak dopadne“ – zní uklidňujícě, ale nikoho to nevyléčí.

Proč internisté doporučují pravidelný pohyb úplně každému? Protože je to jediná rada, která nic nestojí a nikoho nezraní – na rozdíl od těch, co si ji nevezmou k srdci.

„Doktore, mám pocit tlaku na hrudi pokaždé, když mi přijde složenka.“ „To je psychosomatické.“ „Tak mi dejte prášek na složenky.“

Slečna Horká přišla na pohotovost s tím, že spolkla víčko od pera. Lékař ji uklidnil, že to není nebezpečné, načež si všiml, že pero, ze kterého víčko je, drží stále v ruce a píše jím poznámky do karty.

„Pane doktore, po očkování mě bolí ruka.“ „To je normální reakce.“ „A po výpisu z pojišťovny mě bolí hlava.“ „To už je jiná specializace.“

V nemocnici platí nepsané pravidlo – čím vážněji doktor kýve hlavou, tím míň tomu, co říkáte, vlastně rozumí.

Proč zubaři vždycky pouští v ordinaci rádio? Protože ticho by prozradilo, jak hlasitě vrtačka vlastně zní.

„Doktore, jak zjistím, jestli mám alergii na kočky?“ „Máte doma kočku?“ „Ne, ale soused ji má a přehazuje mi ji přes plot, když jede na dovolenou.“

Pan Bartoš si stěžoval na bolest v rameni po tenise. Doktor se zeptal, jak dlouho hraje tenis. Pan Bartoš přiznal, že nehraje, ale sledoval Wimbledon v křesle a trošku to prožíval.

„Pane doktore, mám podezření na vysoký tlak.“ „Podle čeho?“ „Podle toho, jak jsem se naštval v koloně, než jsem sem dojel.“

Recepce v nemocnici je jediné místo, kde věta „posaďte se, budete na řadě za chvíli“ znamená cokoliv od pěti minut po tři hodiny.

Proč se dětský pacient vždycky přestane bát jehly ve chvíli, kdy vidí, že se bojí i táta? Protože najednou má pocit, že je ten silnější v místnosti.

„Doktore, mám pořád škytavku od rána.“ „Zkusil jste se polekat?“ „Zkusil jsem se podívat na výplatní pásku.“ „A pomohlo to?“ „Škytavka přešla, přišel pláč.“

Paní Zemanová se dostavila na kontrolu s tím, že jí prášky na spaní nefungují. Vyšlo najevo, že je bere ráno místo večer, protože si popletla, které balení je které.

Pacient: „Pane doktore, mám pořád pocit, že mě někdo sleduje.“ Doktor: „Od kdy?“ Pacient: „Od té doby, co jsem si dal načíst tu aplikaci na krokoměr.“

Čekárna u doktora je jediné místo, kde se cizí lidé baví o svém zdraví ochotněji než o počasí.

Proč lékárník vždycky zopakuje, jak lék užívat, i když je to napsané na krabičce? Protože ví, že krabičku si nikdo nepřečte dřív než po třetím dni.

„Doktore, co mám dělat, když nemůžu v noci spát?“ „Zkuste počítat ovce.“ „Zkoušel jsem, ale vzbudil mě jejich mekot ze sousedovic dvora.“