🎒 Škola

Malá Klárka se doma ptala táty, proč musí do školy, když on sám říká, že práce je otrava. Táta chvíli mlčel a pak řekl: „Škola je trénink na tu otravu, ať tě to nepřekvapí pozdě.“

Učitelka rozdávala opravené písemky a u jedné se zastavila: „Tenhle příklad máš spočítaný třikrát, pokaždé jinak.“ Žák odpověděl: „Nechtěl jsem si vybírat, tak jsem vám nechal na výběr vám.“

Proč si žák vzal na písemku z dějepisu dvě tužky? Aby měl náhradní, kdyby ho ta první inspirace opustila uprostřed data bitvy.

Poslední den školy před prázdninami rozdávala učitelka vysvědčení. Jeden žák se zeptal, jestli by mohl dostat to svoje o den dřív, ať má víc času se s ním doma smířit.

V matematice měl žák za úkol odhadnout věk učitelky podle příkladu. Odpověděl číslem tak nízkým, že mu učitelka dala jedničku, i když výpočet měl špatně.

Žák se ptal učitelky, jestli může jít na záchod už popáté za hodinu. Ona mu nakonec dala klíč se slovy: „Přestěhuj se tam rovnou, ušetříme si obě čas.“

Žákovi nezazvonil budík, protože ho večer předtím nastavil na výuku, ne na probuzení. Do školy dorazil přesně ve chvíli, kdy zvonění ohlašovalo konec první hodiny.

Žák si při písemce vyrobil tahák tak malý, že ho sám nedokázal přečíst. Nakonec napsal test z paměti a tahák mu zůstal jen jako morální podpora v kapse.

Do třídní knihy zapisovala učitelka absence tak dlouho, že žáci navrhli, ať si tu knihu radši nechá rovnou doma.

Na společné fotce třídy se jeden žák schoval za spolužáka, protože měl ten den nakřivo ostříhané vlasy. Na fotce je teď vidět jenom půlka jeho hlavy a celý zbytek třídy se směje.

Žák zapomněl svačinu doma a celou dopolední přestávku vyprávěl spolužákům, jak skvělou svačinu měl včera, aby zamaskoval, že dnes nemá žádnou.

Žák se ptá učitelky, jestli bude mít lepší známku, když přinese omluvenku za to, že se špatně učil. Učitelka odpověděla, že takovou omluvenku ještě nikdo nevymyslel.

První láska ve třetí třídě skončila výměnou gumy za pravítko. Podle spolužáků to byl nejvážnější vztah, co kdy ve třídě viděli.

Žák u tabule počítal příklad a spletl se hned na začátku. Než to učitelka stihla opravit, celý příklad dopočítal tak sebejistě, že mu i ona chvíli věřila.

Učitelka opravovala sešity celý víkend a v pondělí přišla do třídy s poznámkou: „Někteří z vás píší tak, jako by spěchali na přestávku už během psaní.“

Žák nezvládl diktát, protože psal rychleji, než myslel. Učitelka mu poradila, ať zkusí myslet rychleji, než píše, aby to bylo aspoň vyrovnané.

V sobotu měla škola brigádu na úklid zahrady. Přišla polovina třídy, druhá polovina si zapomněla nastavit budík – shodou okolností ta samá, co zapomíná i domácí úkoly.

V testu z fyziky se žáka zeptali, co se stane, když pustí míč z okna. Odpověděl: „Spadne, a pak mi ho školník zabaví, protože prý ruším hodinu dole.“

Táta podepsal žákovskou knížku synovi tak, že si spletl stránku a podepsal omylem rozvrh hodin. Syn to učitelce vysvětlil: „Táta podepisuje všechno, co mu dám, bez čtení.“

Žák se zeptal spolužačky na osobní otázku během hodiny. Učitelka to slyšela a řekla: „Tohle si necháme na přestávku, teď probíráme zlomky, ne city.“