👵 Tchýně

Tchyně zavolá zeti: „Slyšela jsem, že jsi mě u kamarádů nazval svatou.“ Zeť: „Ano, protože se vás každý bojí, ale nikdo neví proč.“

Manžel se ptá kamaráda, jak dlouho je ženatý. „Deset let.“ „A tchyně bydlí s vámi?“ „Jenom o svátcích.“ „To máš štěstí.“ „Jaké štěstí, ona slaví svátek každý týden.“

Tchyně přijede na Vánoce a přinese dárek zabalený jako poslední. Zeť ho rozbalí — je to kniha „Jak vycházet s tchyní“. Zeť: „Děkuji, ale tuhle už mám, dostal jsem ji loni od vás taky.“

Manžel volá pojišťovacímu agentovi: „Chci životní pojistku pro tchyni na milion.“ Agent: „To je hodně, má nějakou nemoc?“ Manžel: „Ne, ale já mám náladu.“

Tchyně se ptá zetě, jestli by ji poznal na fotce z mládí. Zeť si prohlédne fotku a řekne: „Upřímně, nejde to, tehdy jste se ještě usmívala.“

Zeť si koupí permanentku na střelnici. Manželka se zeptá, na co potřebuje tolik tréninku. Zeť: „Tvoje máma říkala, že bych se měl naučit trefit se do jejího vkusu, tak trénuju mušku.“

Tchyně si stěžuje sousedce: „Zeť mi včera řekl, že jsem jako slunce.“ Sousedka: „To je hezké, hřejivá a zářivá?“ Tchyně: „Ne, řekl, že se na mě nedá dívat a je lepší, když zajdu.“

Manžel jde na hřbitov a povídá manželce: „Tvůj táta má na hrobě napsáno ‚Odpočívej v pokoji‘.“ Manželka: „A co má mít máma, až přijde její čas?“ Manžel: „Já bych navrhoval ‚Konečně ticho‘.“

Tchyně zavolá zetě na zahradu: „Ten plot je nakřivo.“ Zeť: „Já vím, dělám ho schválně tak, abyste se cítila jako doma.“

Manžel si stěžuje kamarádovi, že mu tchyně pořád radí, jak má vychovávat děti. Kamarád: „A ty ji posloucháš?“ Manžel: „Ne, ale aspoň tím zabaví, tak nekritizuje mě.“

Tchyně se ptá zetě, proč nejde s nimi na dovolenou. Zeť: „Někdo musí hlídat dům.“ Tchyně: „Vždyť tam bude alarm.“ Zeť: „Přesně, a vy jste ten nejlepší, co znám.“

Zeť napíše tchyni k narozeninám přání: „Ať žiješ dalších sto let.“ Manželka se pousměje: „To je od tebe hezké.“ Zeť: „Jenom počítám, že do té doby si zvyknu.“

Tchyně přijede nečekaně a zvoní u dveří. Zeť se zeptá manželky přes kukátko: „Máme jí otevřít?“ Manželka: „Jasně, je to moje máma.“ Zeť: „Já vím, ptal jsem se, jestli nemáme radši předstírat, že nejsme doma.“

Manžel koupí manželce k výročí svatby dárek — kurz na řízení lodi. Manželka se zeptá proč. Manžel: „Aby si tvoje máma mohla příště sama zajet na tu plavbu, co pořád plánuje.“

Tchyně se zeptá zetě: „Kdybych spadla do rybníka a neuměla plavat, co bys dělal?“ Zeť dlouho přemýšlí a nakonec řekne: „Asi bych se konečně naučil rybařit.“

Manžel žádá o rozvod. Soudce: „Z jakého důvodu?“ Manžel: „Moje žena mi doma nerozumí.“ Soudce: „To se stává skoro všude.“ Manžel: „Jo, ale moje tchyně mi rozumí až moc dobře.“

Tchyně přijde na návštěvu a řekne: „Vidím, že jste si pořídili nový koberec.“ Zeť: „Ne, to je pořád ten starý.“ Tchyně: „Aha, promiňte, já myslela, že je nový, protože je čistý.“

Zeť se chlubí v hospodě: „Konečně jsem se s tchyní naučil vycházet.“ Kamarád: „Fakt? Jak?“ Zeť: „Souhlasím se vším, co řekne, a pak si stejně dělám, co chci.“

Tchyně volá dceři: „Zeť mi dneska koupil na oslavu narozenin krásnou kytici.“ Dcera se podiví: „Vážně?“ Tchyně: „Jo, a na kartičce bylo napsáno ‚upřímnou soustrast‘, asi si spletl obchod.“

Manžel jde k psychiatrovi: „Mám sen, že moje tchyně letí z okna a já ji zachraňuji.“ Psychiatr: „To je zajímavé, co vás na tom trápí?“ Muž: „To okno, pořád je moc nízko.“