🍺 Opilci

Barman opilci, který si objednává už páté pivo: „Nemyslíte, že byste měl přestat počítat ovečky a jít radši spát?“ Opilec: „Ovečky nepočítám, počítám piva, to je přesnější, ovečky se mi pořád pletou s barmanem.“

Manželka: „Přísahal jsi na naši svatbu, že přestaneš pít.“ Manžel: „Přestal jsem, jenže jenom na tu jednu svatbu, teď už jsme ženatí dýl.“

Dva opilci diskutují u výčepu o politice. „Kdo teda vlastně vyhrál volby?“ „Nevím, ale podle mě to bude ten, co je mi nejmíň sympatickej, protože to tak dopadá vždycky.“

Opilec platí útratu a dává barmanovi příliš málo peněz. Barman: „Chybí vám tam ještě dvě stovky.“ Opilec: „To je zvláštní, minule jsem platil stejně a chybělo mi jenom sto.“ „To bylo minulý týden.“ „No právě, ceny šly zase nahoru.“

Manžel telefonuje domů z hospody: „Zlato, jedu už domů, jsem hned za rohem.“ Manželka: „Za jakým rohem, ty jsi doma vůbec nebyl.“ „No právě, proto to trvá tak dlouho, hledám ten roh.“

Kamarádi vycházejí z hospody. „Umíš ještě chodit rovně?“ „Jasně.“ „Tak proč jdeš do zdi?“ „Protože ta zeď jde do mě, já se nehnul.“

Opilec sedí u baru a pláče. Barman: „Co se stalo?“ „Manželka mě vyhodila, protože jsem prý pořád v hospodě.“ „A kdy vás vyhodila?“ „Před třemi dny, ale já jsem si to tady nevšiml.“

Manžel přijde domů a snaží se najít správný dům. Zazvoní na sousedovic zvonek. Otevře soused. „Promiňte, kolik dětí mám?“ „Vy nejste odsud.“ „No právě, proto se ptám, než půjdu dovnitř.“

Dva opilci se drží kolem ramen a zpívají. Kolemjdoucí: „Vy dva jste bratři?“ „Ne, jenom se navzájem držíme, abychom oba nespadli najednou.“

Manželka opilému manželovi: „Kde máš klíče od auta?“ Muž: „Nechal jsem je v hospodě, radši jsem vzal klíče od kola.“ „Ty přece nemáš kolo.“ „Já vím, proto jsem šel pěšky, ale aspoň jsem měl přehled o klíčích.“

Opilec se ptá barmana: „Kolik je hodin?“ Barman: „Půl jedné.“ Opilec: „To je zvláštní, ještě před chvílí bylo půl dvanácté a najednou jde čas tak rychle.“

Opilec doma tvrdí manželce: „Vůbec jsem nepil, jenom jsem hospodě dělal společnost.“ „Celou noc?“ „Ano, byla tam sama a bylo mi jí líto.“

Dva opilci se potkají v parku ráno na lavičce. „Jak ses sem dostal?“ „Nevím, ale podle otisků bot jsem šel pozpátku celou noc.“

Barman opilci: „Pane, radši byste měl jít domů, je půlnoc.“ Host: „Ještě ne, čekám, až mi ta hospoda přestane připomínat manželku.“

Manželka: „Kolik jsi toho vypil?“ Manžel: „Jenom dvě piva.“ „A proč mluvíš ke slunečnici v předsíni jako k člověku?“ „Protože je zdvořilá a neodpovídá mi zpátky.“

Opilec stojí před výlohou obchodu a bouchá na sklo. Prodavač uvnitř otevře dveře vedle: „Vchod je tady.“ Opilec: „Já vím, jenom jsem chtěl vidět, jestli mě ta figurína pozdraví jako první.“

Kamarád opilci: „Proč pořád mluvíš k té lampě?“ Opilec: „Protože mi jako jediná odpovídá po svým, ne jako ty.“

Manželka ráno: „Pamatuješ si vůbec něco z včerejška?“ Manžel: „Jasně, pamatuju si, že jsem si nic nepamatoval, a to mi stačí jako důkaz, že jsem se bavil.“

Opilec u pokladny v obchodě platí kartou třikrát za stejný nákup. Prodavačka: „Pane, to už jste zaplatil.“ Opilec: „Já vím, chtěl jsem se ujistit, že to auto předtím fakt bylo levný.“

Manžel doma vysvětluje pozdní příchod: „Auto mi nešlo nastartovat.“ Manželka: „Vždyť jdeš pěšky.“ „No právě proto, tak jsem ho nechal v hospodě.“