🎒 Škola

Na fotografování třídy fotograf žádá, ať se všichni usmějí. Jeden žák se drží vážně. „Proč se neusmíváš?“ „Protože až tuhle fotku uvidí rodiče, budu se chtít smát naposledy hodně dlouho.“

Novému žákovi ve třídě se učitelka ptá, jak se mu líbí ve škole. „Skvěle, konečně mě nikdo nezná dost dobře na to, aby věděl, že mě vyhodili z minulé školy.“ Učitelka: „Vyhodili tě ze školy?“ Žák: „To jsem neřekl, jenom jsem to teď potvrdil.“

Máma se ptá, co dělali dnes v družině. Vychovatelka prý celé odpoledne hlídala, aby si děti nevyměňovaly svačiny - syn dodává, že on svoji vyměnil hned ráno ve třídě, než vůbec dorazili do družiny.

Táta: „Jak dopadla písemka z matematiky?“ Syn: „Dobře, akorát učitelka řekla, že mám nadprůměrnou fantazii.“ „To zní pozitivně.“ „Řekla to u příkladu, kde jsem si vymyslel vlastní čísla.“

Učitel: „Napiš mi větu se slovem ‚konečně‘.“ Žák: „Konečně zvonilo.“

Učitelka: „Proč sis myslel, že Jan Hus byl fotbalista?“ Žák: „Protože jsem četl, že ho upálili za jeho branku.“

Ředitel vyjmenovává, co se dnes ve třídě stalo: rozbité okno, ztracený deník, a nakonec zjištění, že za oboje může stejný žák.

Učitel: „Kolik žáků je dnes nemocných?“ Zástupce třídy: „Pět.“ „A kolik jich je ve skutečnosti nemocných?“ „To se ptejte rodičů, kteří jim psali omluvenky.“

Matka: „Jak se ti líbí nová učitelka?“ „Skvělá, ještě nikdy jsem u ní nedostal poznámku.“ „To je hezké.“ „Učí nás teprve od pondělí.“

Syn popisuje, co všechno stihl přes přestávku: sníst svačinu, dohrát hru na telefonu a ještě si stihl vymyslet, proč nemá napsaný úkol.

Učitel: „Kdo mi řekne, co znamená slovo ‚trpělivost‘?“ Žák: „To, co potřebujete vy, když čekáte, až se naučím tabulku násobení.“

Žák: „Paní učitelko, můžu jít na záchod?“ Učitelka: „Řekni to anglicky.“ „May I go to the toilet?“ „Yes, you may.“ „Díky, ale stejně už je pozdě, hodina skončila.“

Máma se ptá, jak to šlo s testem z angličtiny. Syn: „Nejdřív jsem věděl první otázku, pak druhou, a u třetí jsem si vzpomněl, že jsem se učil úplně jinou kapitolu.“

Učitel: „Proč sis myslel, že hlavní město Rakouska je Vídeňský řízek?“ Žák: „Protože to je jediné rakouské slovo, které si spolehlivě pamatuju z jídelníčku.“

Učitelka: „Kolik korun máš, když máš pět desetikorun a tři pětikoruny?“ „Šedesát pět.“ „Jsi na to rychlý.“ „Peníze počítám rychleji než historická data.“

Ředitel: „Proč jsi o přestávce běhal po chodbě?“ „Snažil jsem se utéct před poznámkou.“ „A povedlo se?“ „Ne, právě jste mi ji dal.“

Žák vysvětluje třídnímu, proč přišel pozdě potřetí za týden: v pondělí ujel autobus, ve středu pršelo, a dnes prostě zaspal, protože včera počítal, kolikrát už letos přišel pozdě.

Učitelka: „Kdo mi řekne, co znamená slovo ‚včasně‘?“ Žák: „To slovo neznám, protože k ničemu nikdy nepřijdu včas.“

Matka: „Proč sis nesbalil aktovku večer, jako jsem ti říkala?“ Syn: „Protože ráno mám víc energie na hledání věcí po celém bytě.“

Učitel fyziky: „Kolik stupňů má pravý úhel?“ „Devadesát.“ „Správně. A kolik stupňů má tvoje pozornost na téhle hodině?“ „Určitě míň.“