🤪 Absurdní a dětské

Holčička se ptá učitelky, proč se hodiny ve škole jmenují hodiny, když trvají jenom čtyřicet pět minut. „To je jenom název.“ Holčička: „Tak proč přestávka netrvá hodinu, když se jmenuje jenom přestávka, a nikoho to nemate?“

Kluk se poprvé pokouší uvázat si tkaničky. Po deseti minutách: „Tati, proč mají boty tkaničky, když existují suché zipy?“ Táta: „Protože jsem chtěl, aby ses to naučil.“ Kluk: „Tak příště kup boty se zipem a naučím se něco jiného, třeba vařit.“

Kluk se ptá dědy, proč má vrásky. „To je od smíchu.“ Kluk spočítá vrásky: „Dědo, ty jsi musel být hodně vtipný.“ Děda: „Nebo jsem měl hodně vnoučat, co se mě na to ptaly.“

Holčička se poprvé ztratí v obchodě, panika trvá pět vteřin, pak najde mámu u pokladny. Máma: „Bála ses?“ Holčička: „Ne, věděla jsem, že se najdeš, jenom jsem nevěděla, jestli včas.“

Kluk se zeptá kamaráda, jestli věří na Ježíška. „Já už ne, vím, že to jsou rodiče.“ Kluk: „Jak jsi na to přišel?“ Kamarád: „Dárky vypadaly přesně jako to, co táta koupil v obchodě, kde jsem byl s ním.“

Holčička se ptá otce, proč má pes ocásek a ona ne. „Lidi ocásky nemají.“ Holčička: „A proč ne?“ Otec: „Protože se nám vyvinuly jinak.“ Holčička: „To je škoda, teď nepoznám, jestli jsi rád, že jsem doma, nebo ne.“

Kluk se ptá babičky, jak se dřív bez mobilů lidi domlouvali na schůzkách. „Prostě jsme přišli v domluvenou dobu.“ Kluk: „A co když jste přišli pozdě?“ Babička: „Tak jsme čekali, to bylo tehdy normální.“ Kluk: „To zní jako trest.“

Holčička si hraje na doktora s plyšovým medvědem. „Co vás bolí?“ Medvěd mlčí. Holčička: „Aha, mlčení znamená, že vás bolí všechno, tak vám dám injekci do každé nohy.“

Kluk sleduje mravence nesoucí drobek. „Proč to nesou tak daleko?“ Táta: „Do mraveniště.“ Kluk: „A proč prostě nesní ten drobek hned tam?“ Táta: „Protože chtějí sdílet s ostatními.“ Kluk: „To bych se svým bratrem nikdy neudělal.“

Holčička najde na procházce brouka a rozhodne se, že ho adoptuje. Máma: „Brouci nejsou domácí mazlíčci.“ Holčička: „Tenhle je, já jsem ho právě adoptovala, tím pádem je.“

Kluk se zeptá učitelky, proč se musí učit násobilku, když má kalkulačku v mobilu. „Co když ti dojde baterka?“ Kluk: „Tak si půjčím kalkulačku od spolužáka, co se násobilku naučil.“

Holčička si přeje k narozeninám poníka, dostane plyšového. Zklamaně: „Tohle nejí ani nekálí.“ Máma: „To je výhoda.“ Holčička: „Pro tebe možná, pro mě je to nuda.“

Kluk se ptá táty, proč musí nosit brýle. „Abys líp viděl.“ Kluk si je nasadí, všechno je rozmazané. Táta: „Zvykneš si.“ Kluk: „Nebo si zvyknu vidět rozmazaně a přestanu je nosit, jedno z toho vyjde rychleji.“

Holčička staví bábovičky na pískovišti celé odpoledne. Kamarád: „Kolik jich máš?“ „Dvacet.“ Kamarád: „A co s nimi uděláš?“ Holčička: „Nic, já je jenom stavím, jíst je budu, až vyrostu a budou z mouky.“

Kluk poprvé sní pálivou papriku, protože mu bratr řekl, že je to bonbon. Rozpláče se, pije mléko. Bratr: „Bolí to?“ Kluk: „Jo!“ Bratr: „A poučil ses?“ Kluk: „Jo, příště ti ji nabídnu taky.“

Kluk se ptá staršího kamaráda, jak dlouho trvá, než se stane dospělým. „Docela dlouho.“ Kluk: „A pozná se to nějak?“ Kamarád: „Jo, přestaneš se ptát, jak dlouho to trvá, a začneš se ptát, jak to zpomalit.“

Holčička vidí padat hvězdu, zavře oči a přeje si zmrzlinu. Otevře oči, hvězda je pryč, zmrzlina žádná. Táta: „Nesplnilo se?“ Holčička: „Ještě ne, dala jsem tomu jenom pět vteřin, zkusím počkat do zítřka.“

Kluk se zeptá kamaráda, kolik má sourozenců. „Tři.“ Kluk: „To musí být hlučné doma.“ Kamarád: „Není, protože já jsem nejmladší, takže mě nikdo neposlouchá, je tam vlastně ticho.“

Holčička sní o tom, že bude astronautka. Babička: „A nebojíš se, že je to ve vesmíru nebezpečné?“ Holčička: „Ne, bojím se jenom, že tam nahoře nebude signál a nedovolám se domů.“

Kluk se ptá učitelky, jestli se Země fakt točí. „Ano.“ Kluk: „Tak proč z ní nespadneme, když se motáme pořád dokola?“ Učitelka: „Protože se točí pomalu.“ Kluk: „Aha, takže rychlý kolotoč je horší než celá planeta.“