🎒 Škola

Ředitel na poradě oznamuje, že se konečně opraví školní zvonek, který zvoní o pět minut dřív. Učitelka namítne: „To je super zpráva.“ Ředitel: „Ne úplně, teď budeme mít o pět minut kratší přestávky.“

Ředitel: „Proč jsi napsal na test jméno spolužáka místo svého?“ „Protože on umí odpovědi líp, doufal jsem, že se to spočítá jemu.“

Táta: „Co bylo dnes nejtěžší?“ „Přestávka.“ „Přestávka není předmět.“ „U nás trvá jenom pět minut, to je fakt těžké.“

Syn hlásí, jak se dnes vyznamenal: v přírodopisu poznal tři druhy stromů, v hudebce zazpíval sólo, a hlavně přežil celou hodinu bez telefonu v ruce.

Učitelka: „Máš tři jablka a sníš dvě, kolik ti zbude?“ „Jedno.“ „Výborně.“ „A jestli počítáte i to, co mi vzal spolužák o přestávce, tak nula.“

Učitelka: „Proč jsi nepřišel na test?“ „Byl jsem nemocný.“ „A dnes jsi zdravý?“ „Uzdravil jsem se hned, jak jsem se dozvěděl, že test přeložili na příští týden.“

Máma se ptá, co dělali ve škole. V matematice počítali, v češtině psali, a v tělocviku dělali to, co táta dělá v neděli u televize - nic.

Ředitel: „Proč jsi zase přišel pozdě?“ „Protože hodiny na náměstí jdou pozadu.“ „A tvoje hodinky?“ „Ty jsem si nevzal, aby se to shodovalo.“

Učitel: „Kolik planet je ve sluneční soustavě?“ „Osm.“ „A kolik jich znáš jménem?“ „Tu, na které bydlím.“

Učitelka: „Napiš mi definici slova ‚domov‘.“ Žák: „Místo, kam se vracím zjistit, jestli mi rodiče zapomněli na úkol, co jsem nenapsal.“

Učitel: „Proč jsi na testu z dějepisu napsal jméno svého psa?“ Žák: „Ptal jste se, kdo byl věrný společník napoleonských vojáků, a náš pes je taky pořád věrný.“

Táta se ptá učitelky na schůzce, čím syn vyniká. Nejdřív chválí docházku, pak chování, a nakonec dodá, že syn má výjimečný talent přesvědčit celou třídu, že test bude až za týden.

Učitelka: „Kolik měsíců má rok?“ „Dvanáct.“ „A kolik z nich máme prázdniny?“ „Málo, ale zato ty správné dva si pamatuju přesně.“

Syn: „Mami, dneska jsme se učili o gravitaci.“ „A co ses naučil?“ „Že padání je jediná věc, kterou umím bez cvičení.“

Učitelka: „Proč sis myslel, že Země je placatá?“ „Protože na mapě ve škole taky vypadá placatě.“

Ředitel se ptá učitelky, jak zvládá nejhlučnějšího žáka. Nejdřív ho posadila dopředu, pak dozadu, a nakonec vedle sebe u katedry - teď je zticha, protože nemá komu našeptávat.

Rodič se ptá na schůzce: „Je můj syn ve třídě oblíbený?“ Učitelka: „Velmi, obzvlášť u spolužáků, kterým během písemek půjčuje odpovědi.“

Matematik se ptá: „Kolik je nekonečno plus jedna?“ Žák: „Nekonečno.“ „Jak jsi to poznal?“ „Tak dlouho trvají naše hodiny matematiky.“

Syn líčí matce vysvědčení: „Z tělocviku jednička, z výtvarky dvojka, a z chování poznámka, že prý příliš aktivně obhajuji své názory - to beru jako pochvalu.“

Učitelka: „Proč sis myslel, že sedm krát šest je čtyřicet dva?“ Žák: „Protože jsem to viděl na kalkulačce už včera, tak jsem to nechtěl znovu počítat.“